Odpady v domácnosti

Máme až obdivuhodnou moc ovlivnit to, co po nás na Zemi zůstane nebo nezůstane. Ač se odpad může zdát tak běžnou součástí života, že nás možná nikdy nenapadlo nad ním více přemýšlet, život bez něj může být čistější, zdravější, levnější a zábavnější. A navíc ti, kteří žijí bez odpadu, nemusí chodit stále s plným košem k popelnicím.

Co vyhazujeme

Odhaduje se, že lidstvo každý rok vyhodí přes 2 miliardy tun odpadu. Kdybychom jej naložili na popelářská auta, jejich řada by obkroužila Zemi 24 krát. Téměř polovinu tohoto odpadu na světě vyprodukuje 36 nejrozvinutějších zemí světa, mezi které patří i Česká republika. Jen v roce 2016 po nás v Česku zůstalo přes 25 miliónů tun odpadu. Přibližně 85 % z toho tvoří podnikový odpad, jehož množství mimo jiné ovlivňujeme naším spotřebitelským chováním.

Asi 15 % zůstává na komunální odpad – tedy na naše „domácí“ odpadky, které vyhazujeme do popelnic na směsný či tříděný odpad. Průměrný/á obyvatel/ka Česka tak ročně vyhodí 339 kilogramů komunálního odpadu. V porovnání s ostatními zeměmi Evropské unie jsme sice mezi třemi zeměmi s nejnižším množstvím odpadu na osobu, ale nemusí to tak být na dlouho. Za posledních 15 let se produkce každého z nás zvýšila průměrně o 60 kilogramů.

Jen 14 % z tohoto odpadu přitom vytřídíme do barevných kontejnerů. Díky dodatečnému třídění se nám v Česku daří recyklovat a kompostovat 1/3 komunálního odpadu. Polovina však stále končí na jedné ze 160 českých skládek. Analýzy ukazují, že ve většině domácností tvoří třetinu odpadu organické zbytky, které by mohly být zkompostované nebo využité v bioplynových stanicích.

Při pohledu do košů, které každý týden vynášíme do kontejnerů, si všimneme, že velkou část v nich zabírají různé obalové materiály – někdy i více než polovinu všeho odpadu. Naopak odpad, který v nich běžně nenajdeme, a přesto do váhy i dopadu na životní prostředí není zanedbatelný, představuje vyřazená elektronika a oblečení. Jen v Evropě se každoročně vyhazuje 10 miliónů tun elektronických zařízení a 6 miliónů tun oděvů. Více než 2/3 tohoto odpadu se nedočkají recyklace.

Odpadu může být méně

Velká část odpadu by nejen mohla být lépe zpracovávána, ale především by vůbec nemusela vzniknout. Než začneme přemýšlet nad tím, kam s odpadem a jak jej recyklovat, měli bychom se postarat o to, aby vůbec nevznikal. Názorně nám k tomu pomáhají “zásady 5 Z” a “bezodpadová pyramida”. Ta nás vede k tomu, abychom co nejvíce věcí a rozhodnutí zahrnuli do jejích vrchních pater (zamítnout – zredukovat – zužitkovat), tak aby se těch spodních (zrecyklovat, zkompostovat – zahodit) týkalo co nejméně vzniklého odpadu.

Proto bychom měli nejprve zamítnout – nekupovat, nepoužívat, co nezbytně nepotřebujeme, ať už se to týká konkrétních výrobků, značek nebo některých materiálů. Poté zredukovat množství věcí, bez kterých se neobejdeme. A dále zužitkovat to, co už neslouží svému původnímu účelu nebo původnímu majiteli. Výrazně nám k naplnění těchto tří kroků pomůže, když si budeme vybírat takové věci, které se dají používat stále dokola, změníme některé své návyky a budeme o věci pečovat a opravovat je. Pro bezodpadový život si nepotřebujeme nakoupit spoustu pomocníků. Naopak, čím více využijeme to, co už teď my nebo někdo jiný vlastní, tím méně odpadu po nás zůstane.

Bezodpadová pyramida dobře poslouží jednotlivci, domácnosti, vesnici i velké firmě. A každý jednotlivec má v omezování odpadu svou nezastupitelnou roli. Nejen, že jeho volební a nákupní rozhodování ovlivňují, jaký odpad vzniká a jak je s ním nakládáno, malé změny mohou mít dlouhodobě výrazný dopad. Například odřeknutí jednorázového kelímku na každodenní kávu cestou do práce ušetří za rok zhruba 250 takových kelímků a za průměrnou čtyřicetiletou pracovní kariéru 10 000 plastovo-papírových kelímků, které je momentálně téměř nemožné recyklovat. A nejde jen o odpad ze samotného kelímku, ale také o odpad, který vznikl při jeho výrobě, a o energii, která byla na jeho výrobu vynaložená.

Neviditelný odpad - neviditelný dopad

Právě komplexní dopad odpadu na životní prostředí nám mnohdy stěžuje výběr těch nejvhodnějších materiálů. Znečistí se méně vody při výrobě papírové, plastové nebo bavlněné tašky? Jaký má produkce těchto tašek dopad na rozšiřování ozónové díry a na změnu klimatu? Odkud a jak je k nám výrobek dovážen? Jaké znečištění tyto tašky způsobí, když budou spáleny ve spalovně, skončí na skládce, nebo dokonce v moři?

Například v Dánsku, kde se odpad neskládkuje, ale spaluje, jako „nejšetrnější“ varianta nové tašky vychází obyčejná igelitka, v závěsu za ní je papírová taška a až pak bavlněná. To vše však platí pro Dánsko, a jen v případě, že se igelitka vyrábí v Evropě, použije se alespoň dvakrát, a nakonec se dostane do spalovny, a ne do volné přírody.

Výroba každé nové věci, která se nakonec jednou stane odpadem, s sebou nese odpadu více, než si většinou umíme představit. Nejšetrnější taškou tak nakonec zůstává ta, kterou už teď máme doma k dispozici nebo ta, kterou si vyrobíme třeba z obnošeného trička nebo starého prostěradla. A podobně to platí i pro pytlíky na pečivo, zeleninu, ovoce a sypané potraviny, krabičky na jídlo, lahve na vodu atp.

Důsledky:

Očekávaných 10 miliard lidí na planetě Zemi do roku 2050 znamená, že naše celková globální poptávka dosáhne trojnásobku udržitelné produkce naší planety
Evropa vyprodukuje 2,5 miliardy tun odpadu ročně, z nichž 50 % skončí na skládkách nebo ve spalovnách.
Dnešní systém spotřeby můžeme označit za lineární fungující na principech „vytěžit – vyrobit – vyhodit”.
V českých domácnostech se brzy vyprodukují tři miliony tun odpadu ročně, téměř polovina končí na skládkách.

Řešení:

a) Cirkulární ekonomika navrhuje jiný model „vytěžit – vyrobit – vytřídit – znovu použít na výrobu” (popřípadě využít energeticky)

b) Odpad můžeme lépe vytřídit a zrecyklovat. Pokud není možné již odpad recyklovat, mohli bychom jej využít energeticky jako náhradu uhlí a dalších fosilních paliv.

c) Začneme se vybírat produkty, které obsahují menší množství obalů, zaměříme se na “zero waste” přístupy a bezobalové prodejny, kterých rychle přibývá.

d) Přechodem na principy cirkulární ekonomiky se výrobci automobilů Renault se podařilo snížit spotřebu energie a vody o 85 %, a to pouhou opravou starých dílů. Zákazníkům díky tomu nabídl recyklované díly o 30 – 50 % levnější, než nový produkt stejné kvality.

Více informací:

www.cenia.cz/wpcontent/uploads/2019/04/ZP_Prostredi_kazdeho_z_nas_CR_2009.pdf

Podtémata s dalšími informacemi