Udržitelné zemědělství

Půda

Autor: Ing. Jan Vopravil, Ph.D.

Půda je jeden ze základních celosvětových přírodních zdrojů, je životně důležitá nejen pro přítomnost, ale i pro budoucnost lidstva. S rozvojem poznání se půda přestala považovat jen za výrobní prostředek pro zabezpečení výživy obyvatelstva. Je naším bohatstvím a rozhodujícím komponentem přírodního prostředí s nenahraditelným významem při udržování nejdůležitějších funkcí přírody a životního prostředí člověka.

Půda představuje heterogenní prostředí s širokým rozsahem funkcí. Kromě hlavní funkce produkce potravin má i řadu funkcí mimoprodukčních. Zároveň kombinace těchto funkcí je součástí křehkého koloběhu života na Zemi a je základem trvale udržitelného rozvoje společnosti. Většina mimoprodukčních funkcí se vztahuje ke koloběhu vody v krajině. Jedná se o vsakování vody do půdy, čímž se doplňují zásoby podzemních vod. Díky infiltraci se zároveň snižuje objem povrchového odtoku, který způsobuje erozi půdy, urychluje odtok vody z krajiny a tím vznik povodňových stavů řek. Půda také obohacuje vodu o minerální látky, upravuje její pH a zbavuje vodu kontaminujících látek. Velmi významnou funkcí půdy je akumulace a zadržování vody. Díky systému půdních pórů je půda schopna poutat velké množství vody, např. 1 ha hluboké černozemě může postupně akumulovat až 3 500 m3 vody. Z toho i plyne, že v prvé řadě než začneme v krajině uvažovat s technickými zásahy, tak bychom se měli věnovat kvalitě půdy. Pokud vypočteme potenciální celkovou retenci našich zemědělských půd, tak jsme u čísla 8,4 miliardy m3 vody. Jen pro představu, teď první nová plánovaná přehrada má mít objem vody v řádu cca 15 mil. m3 vody. Bohužel tím, že máme krajinu a hlavně půdu nemocnou, tak momentální potenciál zemědělských půd zadržovat vodu je výrazně nižší o více než 3,3 miliardy m3 vody, teď jsme na úrovni 5,04 miliardy m3 vody. Také pokud se bavíme o půdě a vodě, tak nesmíme zapomenout na další úžasné vlastnosti půdy, jednak infiltraci a filtraci. Infiltrace vody do půdy (neboli vsak) je proces, kdy se do půdy dostává voda, její část je pak v půdě zadržená (půda se chová jako houba, vodu nasaje a pak postupně uvolňuje) a zbývající voda se dále dostává níže a přes horninové prostředí např. dotuje podzemní kolektory vod. A druhým zmíněným aspektem je to, že jak voda proudí skrze půdu, tak to je v podstatě přírodní filtr, půda nám díky svým vlastnostem a biologickému oživení znečištěnou vodu i čistí. Díky těmto schopnostem půda významně přispívá k udržení vody v krajině a předcházení vzniku povodní a sucha.

 

Vliv zemědělského hospodaření na vodní režim půdy

Zemědělec v České republice je pod tlakem produkovat co nejlevnější potraviny, to znamená, s co nejnižšími náklady. Navštěvuje ho celá řada kontrol, na druhou stranu většina dostává dotační prostředky. Dalším faktorem je stav české krajiny a zemědělské půdy jako takový. V první řadě je třeba upozornit, že v České republice zemědělci v rozsahu přes 80 % hospodaří na pronajaté (propachtované) půdě. Tento stav pak i mnohdy negativně ovlivňuje dlouhodobé investice do půdy a obnovu krajinných prvků. Dalším aspektem je, že v převážně pahorkaté krajině ČR (vody zde tečou do tří moří), máme jedny z největších půdních bloků v Evropě. To je zásluhou 50. let, kdy jsme za zvýšením ekonomické produkce zlikvidovali přirozené krajinné prvky, jako meze, remízky, větrolamy, staré aleje, mokřady a drobné vodní nádrže. Dále jsme odvodnili veškerou vodou ovlivněnou zemědělskou půdu, té máme přes 25 % plochy, přitom zamokřených či částečně zamokřených půd jsme měli jen necelých 20 %. Toto vše pak umožnilo nasazení obrovských zemědělských strojů.

Ekonomické aspekty vedly k tomu, že od 90. let poklesly obrovským způsobem stavy hospodářských zvířat. Znamená to, že dovážíme maso, a tím nemáme přirozená statková hnojiva do půdy. Pro udržení produkce se musí nasazovat chemická hnojiva, postřiky a podobně. Souvisí to i s tím, že se oddělila přirozená komplexnost farem a dnes je většina soustředěna jen na rostlinnou produkci. Výsledkem výše uvedeného je, že máme přes 50 % zemědělské půdy ohroženo vodní erozí, z toho je již přes 500 tis. ha vážně poškozeno, přes 24 % ohroženo větrnou erozí, 90 % půd je utuženo, v půdách chybí organická hmota, půdy se okyselují a je narušena i její biologická složka, tedy půdní život. Následkem je, že když přijde přívalový déšť, který bude podle předpokladů Českého hydrometeorologického ústavu stále častější, tak utužená půda vodu nezadrží, ta po povrchu odtéká, a způsobuje vodní erozi, která působí další škody na majetku a vodních nádržích. V důsledku úniku ornice klesá mocnost půdního profilu, půda už v sobě nezadrží moc vody, rychle vysychá a stává se výsušnou, což vede ke koloběhu, ze kterého se špatně uniká. Z tohoto důvodu se musíme naučit lépe hospodařit na půdě.

Některé půdní vlastnosti jsou dané geneticky (např. zrnitost půdy) a prakticky je nelze hospodařením ovlivnit. Další vlastnosti půdy jsou přímo závislé na způsobu hospodaření na půdě a na kvalitě péče o ní. Jednotlivé pracovní operace na půdě mají zásadní vliv na infiltrační a retenční schopnosti půdy potažmo i celé krajiny. Zejména se jedná o zpracování půdy (orba, podrývání, minimalizační technologie apod.). Volba optimálního způsobu zpracování půdy závisí vždy na konkrétních stanovištních podmínkách (svažitost, zrnitost půdy, hloubka hladiny podzemní vody) a klimatických faktorech daného stanoviště. Nezastupitelnou roli zde hraje také aplikace dostatečného množství kvalitní organické hmoty pro udržení dobrých fyzikálních vlastností půdy. Velmi účinným nástrojem pro zlepšení hospodaření půdy s vodou je pěstování meziplodin, přičemž je potřeba volit meziplodiny, které půdu nevysušují (luskovinoobilné směsky, Landberská směska apod.). Luskoviny májí nižší nároky na vláhu a tedy vláhu neodebírají cílové plodině. Ozimé směsky mají výhodu ve využití podzimní vláhy. Naopak meziplodinou, která prokazatelně vysušuje půdu, je hořčice bílá. Meziplodiny zvyšují pórovitost půdy, zároveň jsou zdrojem organické hmoty a působí proti plevelům i proti erozi půdy. Meziplodiny jako např. svazenku je třeba po zimním vymrznutí buď chemicky zlikvidovat, nebo je kultivačním zásahem také mělce zapravit před setím do půdy. Půda je tak po maximálně možnou dobu ušetřena výparu vody z půdy a vláhu si uchovává. Z hlediska udržení půdní vláhy je vhodné rovněž mulčování, nejčastěji se uplatňuje rozdrcení posklizňových zbytků, kukuřice, řepky, obilovin a jejich následné mělké zapravení do půdy.

Často se v médiích hovoří o tom, že náprava současného stavu bude probíhat desítky let. V mnoha směrech to je pravda, protože než se podaří obnovit narušené funkce krajiny, tak to je běh na dlouhou trať. Je potřeba sladit přístupy řady oborů ať se jedná o zemědělství, ochranu přírody, život na venkově, dopravní infrastrukturu a řadu dalších. Pokud však chceme české krajině pomoci rychle a efektivně, tak je to právě zemědělské hospodaření, které toto dokáže. Pokud došlo ke změně péče o půdu, tak půda na to reagovala velmi rychle a okamžitě se zlepšily i funkce půdy, mnohdy díky bleskové reakci půdních mikroorganismů, s přímou vazbou na retenci vody v půdě. Proto se prvně věnujme půdě a pak až přehradám! Vezmeme-li to v číslech, tak pokud přepočteme konkrétní výsledky vlivu hospodaření na půdě na plochu ČR, tak po prvním roce po zlepšení hospodaření, lze očekávat zvýšení retence půd ze současného stavu 5,04 miliardy m3 vody na 6,5 miliardy m3 vody, což je obrovský skok, pak už to stoupá pomaleji do tří let 6,8 miliardy m3 vody a do deseti let 7,1 miliardy m3 vody. Tady to už souvisí mnohem více s dalšími faktory. Co je překvapivé, tak hlavní podíl na tom mělo v podstatě dodržování základních pravidel, které jsme se učili na zemědělských školách. Tj dodávat organickou hmotu, střídat plodiny, používat správnou agrotechniku apod

Krajinné prvky

Autor: Ing. Kateřina Lagner Zímová

Krajinné prvky jsou skvělými pomocníky pro udržitelnou krajinu. Během tisíců let, kdy naši krajinu přetvářeli lidé proto, aby jim přinesla něco dobrého na zub, se jich v české kotlině vyvinulo velké množství.


A po ty tisíce let si je lidé hýčkali natolik, že nám vydržely až dodnes. Není divu, jsou to stateční bojovníci proti suchu, ochotní poskytovatelé ubytování pro divoká zvířátka a strážci úrodné půdy proti erozi. Navíc jsou mnozí z nich krasavci, kteří jsou terčem objektivů fotografů.

Krajinné prvky jsou tedy velmi podstatnou součást zemědělské krajiny. Ta by existovala i bez nich, ale je to jak v pohádce Sůl nad zlato – bez nich by to nikdy nebylo ono. Co si tedy pod krajinnými prvky představit? Jak je možné je chránit? A jak je vrátit do krajiny tam, kde je nejvíc potřebuje? Na tyto otázky odpoví následující seznámení s těmito důležitými pomocníky zemědělské krajiny. 

Pro pochopení toho jak zemědělská krajina funguje, je důležité poznat její strukturu. Krajina se dělí na jednotlivé plochy, které se rozlišují podle způsobu využití půdy, neboli takzvaného land use. Jednou takovou plochou je například pole, další třeba rybník, alej, nebo zástavba. Tyto jednotlivé plochy spolu komunikují, navzájem se ovlivňují a jsou propojeny přes zvířata, která se v krajině pohybují a přes vodu, která jimi protéká. Proto právě pohyb zvířat a vody jsou jedněmi z nejdůležitějších aktivit, které se v zemědělské krajině odehrávají.

Každá plocha má svoje určité vlastnosti, které je možné spolehlivě popsat. Třeba z hlediska teploty povrchu je velký rozdíl mezi zoraným polem a loukou s vysokou trávou. Z pohledu pohybu zvěře je zase zajímavější porost s roztroušenými dřevinami, než hustý les. Tyto charakteristiky jsou u všech ploch land use známé a pospané. Každé území je ale jedinečné, protože je vytvořeno z různě namíchaného koktejlu jednotlivých ploch. Někde převažují pole, někde zase lesy, nebo rybníky. Ten typ plochy, který má na krajinu největší vliv, zpravidla díky svému největšímu zastoupení, se nazývá krajinná matrix. Pro úrodnou krajinu Polabí je matrix orná půda, pro Šumavu jsou to lesy, pro Třeboňsko rybníky. Každé z těchto území se chová podle toho, jaké jsou vlastnosti jeho matrix. A proto jsou vlastnosti každé krajiny do jisté míry dopředu předvídatelné z hlediska toho, jak se v ní bude držet voda, zda tam bude žít hodně divokých zvířat a jaké jejich druhy to budou, nebo jaký ekonomický přínos má pro člověka.

Jelikož v České republice převažuje zemědělská krajina, je jasné, že na většině území je krajinnou matrix zemědělská půda, ať už v podobě polí, anebo luk, pastvin, sadů, nebo vinic. Zemědělská půda má také své zvláštní charakteristiky. V první řadě je jejím cílem vytvářet jídlo pro lidi a tím také i ekonomický zisk. Proto, aby to jídlo bylo kvalitní a ekonomický zisk byl udržitelný, musí být půda v dobré kondici. Potřebuje vodu, živiny, které jsou často živočišného původu, potřebuje být stabilní a nenechat se rozházet nějakou přírodní, nebo civilizační pohromou. K této kondici jí kromě už zmíněného koloběhu vody a živin pomáhají právě krajinné prvky. Ty umějí zadržovat v krajině vodu, takže zůstává dlouhou dobu na místech, kam dopadly dešťové kapky a až po nějaké době se voda dostane do potoků a řek.

Krajinné prvky také poskytují potřebné zázemí všem volně žijícím zvířatům – jsou pro ně domovem, restaurací, nebo jen krátkodobým útočištěm a skrýší. Tím, že krajinné prvky zachycují vodu a pomáhají koncentraci živin, také pomáhají kvalitě zemědělské půdy. Chrání ji před odnosem vodní nebo větrnou erozí, pomáhají ke správné funkci půdotvorných procesů a podporují život pod jejím povrchem. Mnoho z nich také utváří typický ráz krajiny, díky kterému je každá krajina jedinečná. 

Krajinné prvky vznikly buď přírodními procesy, anebo činností člověka. Neslouží primárně k zemědělské výrobě, ale jsou pro její udržitelnost velice důležité. Ve druhé polovině 20. století jich v naší zemědělské krajině výrazně ubylo vlivem kolektivizace zemědělství. A kvůli tomuto úbytku se v dnešní době potýkáme s mnoha problémy – s povodněmi, suchem, úbytkem volně žijících živočichů, nebo se ztrátou úrodnosti orné půdy.

Kdo jsou tedy tito pomocníci zemědělské krajiny? Existuje více pohledů na to, co je krajinný prvek. Jeden z pohledů je uveden v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V tomto zákoně jakou jako takzvané významné krajinné prvky vyjmenovány lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera a údolní nivy. Dále jsou chráněny i ostatní části krajiny, které může kdokoli z nás zaregistrovat na úřadě jako významný krajinný prvek. Často to bývají mokřady, stepní trávníky, remízky, meze, trvalé travní porosty, naleziště nerostů a zkamenělin, nebo skály.  Významné krajinné prvky jsou tímto zákonem chráněny před poškozováním a ničením.

Další pohled na krajinné prvky přináší zákon o zemědělství. V tomto zákoně jsou krajinné prvky popsány jako ekologicky významné prvky, které mají za úkol podporovat dobrou kondici zemědělské půdy, ačkoli neslouží přímo k zemědělské výrobě. Každý zemědělec, který má takový prvek na svém pozemku, ho zaregistruje na úřadě a získá peněžní kompenzaci za to, že se jedná o plochu, ze které nemá přímý zisk. V tomto zákoně jsou vyjmenovány následující krajinné prvky: meze, terasy, příkopy,  travnaté údolnice, skupiny dřevin, stromořadí a solitérní dřeviny. Z pohledu vlastníka pozemku, na němž se krajinný prvek nachází, neznamená zaregistrování takového krajinného prvku do evidence žádnou  změnu a jakoukoliv další zátěž.  I podle tohoto zákona jsou krajinné prvky chráněny před zničením a poškozením.

Ať se tedy jedná o krajinné prvky z pohledu životního prostředí, anebo zemědělství, jejich registraci může provést kdokoli. Díky tomu budou stávající krajinné prvky chráněny a budou dál sloužit zemědělské krajině jako užiteční pomocníci.

Jak se krajinné prvky do zemědělské krajiny dostaly? Často šlo jednoduše o vynechání zemědělského hospodaření na neúrodných místech. Takovými místy byly například kamenité plochy, na kterých později vyrostly stromy. Dále to mohly být podmáčené plochy, z nichž se vyvinuly tůně a mokřady. Zemědělci časem přišli na to, že tato místa jim sice nepřinášejí žádné produkty, ale pomáhají úrodnosti zemědělské půdy. Proto je na svém místě nechávali i v době, kdy už měli vhodnou techniku, která by si poradila i s kamenitou, nebo podmáčenou půdou.

V současné době je velký zájem o obnovu zaniklých krajinných prvků, anebo o vytváření úplně nových na zemědělské půdě. Lidé si uvědomují, že bez nich zkrátka není zemědělská krajina úplná. Chybí v ní voda, živočichové, půda je ve špatné kondici a krajina je pustá a prázdná. Dokonce existuje pojem kulturní poušť, který označuje zemědělskou krajinu bez krajinných prvků. Obnova krajinných prvků je dokonce i finančně podporována. Pokud se zemědělec, nebo vlastník pozemku rozhodne vytvořit na své půdě krajinný prvek, kontaktuje projektanta, který navrhne, jaký typ krajinného prvku je zrovna pro jeho území nejvhodnější. Následně navrhne vhodné složení stromů a keřů, vymyslí vlastnosti prvku tak, aby co nejvíce pomáhal se zadržením vody v krajině a aby zemědělci a jeho půdě dobře sloužil.  Po vybudování je nový krajinný prvek zaregistrován na úřadě a je opět chráněn před poškozením a zničením. Nově vzniklé prvky vyžadují několik let péči a ochranu. Po nějaké době jsou ale již plnohodnotnými kolegy svých starších předchůdců.  

Nové krajinné prvky ale nevznikají jen díky zodpovědným zemědělcům, anebo vlastníkům půdy. Také stát má jako jednu ze svých priorit pro práci se zemědělskou krajinou vznik anebo obnovu krajinných prvků. Častým a velmi úspěšným nástrojem pro vznik nových krajinných prvků jsou Pozemkové úpravy. V nich jsou po důkladném průzkumu území vytipovány plochy, na nichž vzniknou nové meze, remízky, cesty, tůně, nebo vodní nádrže. Pro tyto prvky je nejprve vytvořen potřebný prostor, s nímž souhlasí vlastníci pozemků, anebo který je převeden do vlastnictví obce nebo státu. Následně jsou tyto prvky v krajině vytvořeny. To vše na náklady státu, anebo z peněz z různých dotací. Díky pozemkovým úpravám vzniklo v posledních letech veliké množství nových krajinných prvků a mnoho z nich již poctivě pomáhá zemědělské krajině k lepší kondici.

V souvislosti s tvorbou nových krajinných prvků je dobré zmínit také pojem Územní systém ekologické stability (ÚSES). Jedná se o celou propojenou síť krajinných prvků, která slouží primárně volně žijícím zvířatům a velmi tak napomáhá jejich životu v krajině. Díky síti ÚSES se mohou živočichové v zemědělské krajině volně pohybovat a přinášejí jí tak potřebné živiny, druhovou pestrost a pomáhají také překonávat různé přírodní pohromy. Pokud dojde například k přemnožení nějakého druhu škůdce, je díky pestré skupině jeho predátorů škoda na zemědělských plodinách podstatně menší. A jelikož právě pestrá skupina zvířecích obyvatel je pro zemědělskou krajinu velmi podstatná, je stejně tak podstatné, aby pro ně bylo dostatečné množství krajinných prvků propojených do sítě ÚSES.

Tato síť je zároveň velmi dobrým způsobem, jak zadržet v zemědělské krajině vodu. V naší krajině teče velké množství potoků a potůčků a každý z nich má své malé povodí. Právě tato malá povodí jsou pro udržení vody v krajině velmi důležitá. Každý jeden strom, louka, mez, nebo polní cesta s alejí se podílejí na zadržení vody v povodí. Voda tak zůstává v krajině, odtéká z ní pomalu a poskytuje tak potřebnou vláhu pro zemědělskou výrobu. Díky tomu vydrží voda v krajině i mnoho dní po posledním dešti. A pokud přijdou přívalové srážky, krajina plná zeleně si s nimi poradí mnohem lépe a nebezpečí povodní je tak menší.

Krajinné prvky jsou velmi různorodé a různorodá je také krajina, ve které se nacházejí. Díky nim kolem nás nejsou jen pole a louky, ale pestrá mozaika plná zeleně, která krajině pomáhá udržovat vodu a být domovem pro volně žijící zvířata. Taková krajina je zároveň i udržitelná z ekonomického hlediska a dokáže produkovat kvalitní potraviny. Je dobře, že krajinných prvků opět přibývá a díky zodpovědným zemědělcům i každému z nás stále přibývat bude.

Udržitelné zemědělství

Autor: prof. Dr. Ing. Milada Šťastná

Zemědělská půda pokrývá v České republice aktuálně 4,2 milionu ha, což je asi 53,4% celkové plochy. Převažující část 3 mil. ha (71%) představuje orná půda. Trvalé plodiny zahrnují trvalé travní porosty (978 tis. ha), zahrady a sady (209 tis. ha), vinice (19 tis. ha) a chmelnice (10 tis. ha). Rostlinné komodity představují zejména obiloviny, které v současné době zaujímající přibližně 1,6 mil. ha., dále olejniny, luštěniny a krmná píce.

V České republice je 3,2 milionu vlastníků zemědělské půdy (stav k červnu 2017). Fyzické osoby takto vlastní 76% výměry zemědělské půdy v ČR, právnické osoby 20%, stát 3,5% a zbytek patří dalším subjektům (cizinci apod.). Prokazatelným trendem minulých 20 let je úbytek počtu drobných vlastníků zemědělské půdy, koncentrace vlastnictví a přesun půdy do vlastnictví právnických osob.

Většina českých farmářů rozvinula své aktivity po "sametové revoluci" v roce 1989. Byly to především aktivity vedoucí k intenzifikaci rostlinné i živočišné výroby, zahrnující využívání nových dostupných technologií přicházejících na český trh, a to jak mechanizace, pesticidů a herbicidů, tak nových odrůd, plemen apod. Hospodaření bylo převážně konvenční, postupně se ale objevovala i integrovaná forma hospodaření, tzv. Integrovaná produkce (IP), což je způsob zemědělského hospodaření, jehož základním cílem je zajištění udržitelného rozvoje ve smyslu § 6 zákona č. 17/1992 Sb. Někteří z nich se však také zaměřili na ještě šetrnější způsob hospodaření, tzv. ekologické zemědělství.V podílu ekologicky hospodařících subjektů (cca 3 tis.) zaujímáme v Evropské unii v posledních letech přední příčky. České zemědělství má tedy k udržitelnosti nakročeno správným směrem.

Od roku 2017 je v souladu se záměry EU také v ČR viditelná snaha Ministerstva Zemědělství (MZe) o trvalou podporu udržitelného využívání přírodních zdrojů, která může nabídnout střednědobé i dlouhodobé ekonomické výhody v podobě diverzifikované inovativnější produkce a dalších poskytovaných služeb s pozitivním environmentálním dopadem, spolu s vytvořením dalších pracovních příležitostí a růstem celkové kvality života na venkově. Cílem podpory činností tzv. Demonstračních farem je posílení systému předávání znalostí v zemědělství zaměřené na praktické ukázky a prezentaci udržitelných systémů hospodaření a ochrany půdy v praxi.

Záměry podporované v roce 2018:

  • Prezentace ucelených systémů hospodaření s důrazem na ochranu půdy a zadržování vody v krajině
  • Technologie pěstování erozně nebezpečných plodin v souladu s DZES
  • Organická hmota v půdě a její vliv na erozi, hospodaření s vodou a její zadržování v krajině
  • Integrovaná ochrana rostlin jako komplexní systém péče o ornou půdu s využitím agrotechnických postupů
  • Ekologické zemědělství jako komplexní systém péče o ornou půdu podle zásad stanovenými v nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci.

 

Novým směrem, který se začíná v zemědělství formovat s podporou MZe (včetně dotační) a je určitou formou rozšíření udržitelnosti je tzv. sociální zemědělství, což je nejen produkce a prodej zemědělských produktů, ale také: možnost nabízet nová pracovní místa na farmách, poskytovat sociální služby, vzdělávací aktivity a uskutečňovat rozmanité druhy terapií pro široké spektrum osob, především se zdravotním a sociálním znevýhodněním.

Cílem udržitelného zemědělství je uspokojování aktuálních potřeb společnosti (potraviny, textilní produkty) bez ohrožení schopnosti budoucích generací uspokojovat své vlastní potřeby. Pracovníci udržitelného zemědělství se snaží integrovat do svých aktivit tři hlavní cíle: zdravé životní prostředí, ekonomickou ziskovost a sociální a ekonomickou spravedlnost. Každá osoba zapojená do zemědělského a potravinářského systému, zpracovatelé a výrobci potravin, distributoři, maloobchodníci, spotřebitelé a správci odpadů můžou hrát významnou roli při zajišťování udržitelného zemědělského systému.

               Problematikou udržitelného zemědělství se v celosvětovém měřítku zabývá Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ke zviditelnění environmentálního směřování v zemědělství vytvořila soubor agro-environmentálních ukazatelů, který byl vyvinut ve spolupráci s Eurostatem a FAO. Databáze poskytuje nejnovější a nejkomplexnější soubor agro-environmentálních ukazatelů ve 35 zemích OECD a v zemích EU (plus Norska a Švýcarska) od roku 1990 do roku 2015 a může být použita jako nástroj, který pomůže zejména tvůrcům politik.

               Udržitelné zemědělské postupy byly formovány v průběhu posledních desetiletí kombinací vědy, výzkumu a praxe, kde se vyprofilovalo několik klíčových udržitelných zemědělských postupů, jako jsou:

  • Rotace plodin v souladu s podporou biodiverzity
  • Zavádění meziplodin
  • Minimalizace, případně eliminace orby
  • Uplatňování integrované ochrany proti škůdcům
  • Propojování rostlinné a živočišné výroby
  • Přijetí agrolesnických postupů
  • Řízení celostních systémů a krajin

 

               Klíčovým tématem spojujícím mnohé z těchto postupů je diverzifikace. "Udržování jednoduchosti" je platným principem v mnoha směrech, ale pokud jde o zemědělství, tak nejvíce udržitelné a produktivní systémy jsou ty rozmanitější. Existuje mnoho praktik a postupů běžně používaných osobami pracujícími v oblasti udržitelného zemědělství a udržitelných potravinových systémů. Pěstitelé mohou používat metody podporující zdraví půdy, minimalizaci spotřeby vody a snížení úrovně znečištění na farmě. Spotřebitelé a maloobchodníci, kteří se zabývají udržitelností, vyhledávají potraviny založené na hodnotách, například plodiny vypěstovány metodami podporujícími vhodné podmínky pracovníků v zemědělství, které jsou šetrné k životnímu prostředí nebo které posilují místní hospodářství. V oblasti výzkumu se k udržitelnému zemědělství často sbíhají disciplinární linie kombinující biologii, ekonomiku, inženýrství, chemii, rozvoj komunity a mnoho dalších. Udržitelné zemědělství je však také proces vyjednávání mezi někdy soupeřícími zájmy jednoho zemědělce nebo lidí v komunitě. Přechod k udržitelnému zemědělství je dlouhodobý proces. Je důležité si uvědomit, že každé malé rozhodnutí zainteresovaných aktérů tímto směrem může změnit a přispět k dalšímu posílení celého systému.

Použité zdroje:

Agricultural Sustainability Institute: http://asi.ucdavis.edu/programs/sarep/about/what-is-sustainable-agriculture [30. 6. 2018]

Institut Cirkulární ekonomiky: https://incien.org/cirkularni-ekonomika/ [30. 6. 2018]

Ministerstvo zemědělství: http://eagri.cz/public/web/mze/poradenstvi-a-vyzkum/vyzkum-a-vyvoj/koncepce-a-strategie/ [30. 6. 2018]

Ministerstvo životního prostředí: https://www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj  [30. 6. 2018]

OECD: http://www.oecd.org/tad/sustainable-agriculture/agri-environmentalindicators.htm [30. 6. 2018]

The Sustainable Development Commission (SDC): http://www.sd-commission.org.uk/pages/what-is-sustainable-development.html [30. 6. 2018]

The Union of Concerned Scientists: https://www.ucsusa.org/food-agriculture/advance-sustainable-agriculture/what-is-sustainable-agriculture#.WzetWNIzbIV [30. 6. 2018]

United Nations Environment Assembly (UNEA): BACKGROUND REPORT | XXIII | OSN | UNEA | III, 2018, 1-9.

 

Zdravější krajina

Ekologické zemědělství

Vývoj krajiny Poděbradska

Email autora: bastaj@natur.cuni.cz 

Další témata živé krajiny