Udržitelné lesnictví

Historie konceptu udržitelného lesnictví

Pojetí trvalosti (trvalé udržitelnosti) a vyrovnanosti lesního hospodářství se postupem doby stále vyvíjelo a rozšiřovalo, ale vždy sledovalo rozvoj, který uspokojuje potřeby současnosti, aniž by přitom omezil možnost příštích generací uspokojovat jejich vlastní potřebu. Na konci středověku se došlo k poznatku, že lesy lze za určitých podmínek využívat natrvalo k produkci dřeva, který je prezentován různými lesními řády a instrukcemi. Na přelomu 18. a 19. století se začíná používat termín trvalost v lesnickém pojetí, že ve smyslu trvale udržitelná těžba je možná jen tehdy, když produkční prostředky lesa budou zachovány, a to plánovanou regulací těžby a opětovným povinným zalesněním. S vývojem lesního hospodářství a společenského hodnocení lesů se postupně současně s trvalostí produkce dřeva hodnotí i trvalost nehmotných užitků a služeb lesa. Ve druhé polovině 20. století byl princip trvalosti rozšířen i na vedlejší účinky a ostatní funkce lesa. Další vývojovou etapou chápání trvalosti v lesním hospodářství je koncepce trvale udržitelného hospodaření (TUH) v lesích, kdy je akceptován princip ekologické trvalosti lesa.

Koncepce trvalé udržitelného hospodaření v lesích

Za základní strategické cíle trvale udržitelného hospodaření v lesích se uvádí: 

• obnovení a udržení stabilních lesních ekosystémů;
• uplatnění ve všech lesích odborného obhospodařování a využívání lesů takovým způsobem a v takovém rozsahu, že jejich stabilita, biodiverzita, produkční schopnost, regenerační kapacita, vitalita a schopnost plnit užitečné funkce lesa zůstanou trvale zabezpečeny;
• zachování lesa jako trvale obnovitelného přírodního zdroje ve prospěch příštích generací.

Program trvale udržitelného hospodaření v lesích je diferenciace hospodaření v lesích podle jejich převažující funkce, stavu a přírodních podmínek, tj. na základě výsledků šetření lesnické typologie. Směřování k trvale udržitelnému rozvoji lesů je dlouhodobý proces, vyžadující změnu mnohých vžitých lesnických přístupů k obhospodařování lesů a při relativně nízké výnosovosti lesního hospodářství je pravděpodobné, že část nákladů s těmito vklady spojenými ponese stát

 Certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích

Certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích je postup, při kterém nezávislý certifikační orgán posuzuje zda obhospodařování lesů splňuje podmínky certifikace – kritéria trvale udržitelného hospodaření (TUH) definována certifikačním schématem.

PEFC je celosvětově nejrozšířenější systém certifikace lesů. Standardy hospodaření v lesích podle systému PEFC se snaží změnit způsob, jakým jsou lesy spravovány na lokální i globální úrovni.

Jedním z hlavních cílů certifikace lesů systémem PEFC je zachování lesů a jejich rozšiřování, abychom my i generace budoucí, mohli využívat environmentálních, sociálních a ekonomických přínosů, které lesy nabízejí se zachováním zodpovědného přístupu k lesním ekosystémům a respektu k přírodě.

Certifikace FSC představuje důvěryhodný systém 1. lesní certifikace a 2. certifikace zpracovatelského řetězce s celosvětovou působností. Díky své transparentnosti, otevřenosti všem zájmovým skupinám a díky striktním sociálním a ekologickým standardům má FSC podporu největších environmentálních organizací jako WWF, Friends of the Earth nebo Greenpeace, stejně jako velkých obchodních řetězců, jako je Hornbach, IKEA, B&Q či Home Depot.